OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je dosť možné, že srbská (extrémne) metalová scéna je pre mnohých fanúšikov stále skôr exotickým teritóriom, napriek tomu, že tvrdá hudba sa tu začala rozvíjať už za čias Juhoslávie. Priekopníkmi extrému potom boli grindcoreoví ACROHOLIA, dodnes fungujúci deathmetaloví PSYCHOPARADOX a podobne. Sľubne sa rozbiehajúci deathmetaloví technici DISDAINED (vznik v roku 2006) sú už minulosťou, nadupaná black/deathmetalová smršť BANE má na dobu neurčitú pauzu, ale pozitívne hodnotenia zbierajú brutal deathmetaloví DEFILEMENT.
Aspoň medzi časťou metalovej obce sa výraznejšie do povedomia zapísala tamojšia blackmetalová scéna – skupiny ako MAY RESULT, THE STONE či KOZELJNIK pomerne často hrávajú aj po tunajších, hlavne českých kluboch a festivaloch. Black metalu sa v Srbsku darí a ďalšími kvalitnými reprezentantmi tohto žánru sú SAMRT z Apatina. Vznikli v roku 2006 a ich debutový album „Mizantrop Mazohist“ vyšiel v septembri tohto roku.
Sedem skladieb je po zvukovej stránke dôkazom, že Srbsko určite nie je nejaká rozvojová krajina, CD hrá veľmi dobre, zvuk je sýty a šťavnatý. Žiadne „true old school“ chrastenie, ktoré často musí zakryť hudobnícke nedostatky, autori tejto hudby hrať vedia a chcú, aby to bolo počuť. Mrazivosť a atmosféra sa tým celkom určite nestráca.
Hudobne ide o stredne rýchly až rýchlejší, ale nie nepríčetne naklepaný black metal, kde energické, agresívne pasáže vyvažujú voľnejšie, zádumčivé party. SAMRT svoje atmosféry budujú hlavne na harmóniách a výraznej melodike. Tá, v súčinnosti s ozvučením, môže pripomenúť nálady švédskych skupín z okruhu starších SIEBENBÜRGEN, posledného albumu OPHTHALAMIA alebo, v divokejších momentoch, black/deathmetalových THE MOANING. Pár éterickejších, vzdušných úsekov mi znie aj ako odkaz na prvý album nórskej veličiny BORKNAGAR. Nechcem, aby tento opis vyznel ako opis nejakého kopírovania, skôr chcem povedať, že SAMRT hrajú prinajmenšom rovnako kvalitnú hudbu, dobre skomponovanú, chytľavú a so „súčasným“ znením. Za zmienku stojí, že pri maľovaní hudobných nálad si skupina vystačí s klasickým metalovým náradím, klávesy ani nič takého nečakajte.
Čo k textom – srbčina je slovanský jazyk, takže aspoň základný zmysel neradostných obrazov a myšlienok o ťažobe fyzickej existencie a o túžbach po oslobodení sa z materiálneho bytia by mal pochytiť každý, kto si ich prečíta. SAMRT sa tu neobmedzili len na vlastné zdroje, poslednú strofu titulnej skladby si napríklad požičali z básne „Tjelo i mi“ od chorvátskeho básnika Antuna Branka Šimića (1898-1925) a text skladby „Nirvana“ je básňou srbského básnika Vladislava Petkovića Disa (1880-1917). Ak to preženiem, ideálnym cieľovým poslucháčom by mohol byť študent slovanskej literatúry, inklinujúci k temným hudobným záležitostiam, ale, samozrejme, šancu tejto nahrávke môže dať každý, kto ocení kvalitný black metal bez nejakých „moderných vymožeností“.
Vydarený black metal, ktorý dôstojne reprezentuje scénu po metalovej stránke stále ešte skôr menej známej krajiny.
8 / 10
Demonetras
- basgitara, gitary
Nekrst
- gitara, vokály
Hosť:
Zoltan Šimon
- bicie
1. Mizantrop mazohist
2. Sva odvratnost ljudskog bića njegovo je postojanje
3. Iz utrobe zemlje peva smrt
4. Schizo
5. Čovek vrag
6. Nirvana
7. Najcrnja tinta za moje ime
Mizantrop Mazochist (2012)
On Horns Impaled/Samrt (Split) (2009)
Пољуби ме мајко о (2007)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.